Napsal: ssgh 10. 10. 2018

Jak převést nevidomého přes ulici a jak jej obsloužit v restauraci? Jak poznají, co si berou na sebe, kolik je hodin, jak vaří a podle čeho poznají, do jakého autobusu vstupují?
Nejen na tyto otázky dostali studenti prvních ročníků odpovědi na přednášce, kterou vedl pracovník Neviditelné výstavy pan Kyncl, jenž je sám nevidomý. Studenti tak měli možnost vyzkoušet si obsluhu zrakově postižených spoluobčanů a nacvičovali vedení nevidomého po ulici.
Co si studenti o přednášce myslí, se můžete dočíst níže. Mgr. Marcela Svatáková

Osobně mi přijde, že nám pán vysvětlil všechno, co se týče tohoto onemocnění, moc hezky a podrobně. Příjemně mě to překvapilo. Dozvěděla jsem se toho hodně nového, například to, že nevidomí lidé se rozdělují do více skupin a každý z nich vidí úplně jinak.Také mé překvapil výcvik psa a etapy tohoto výcviku. Pro mě osobně přednáška splnila své účely a myslím si, že každý by měl tuto přednášku absolvovat.
Kateřina, KS1

Přednáška se mi velice líbila a jsem ráda, že jsem se mohla dozvědět něco nového. Pán byl velice ochotný a odpovídal na naše otázky.
Simona, KC1

Přednáška pro mě byla z části smutná, ale z části velice zajímavá. Většinu věcí jsem již věděla. Zaujalo mě, s jakou „lehkostí“ pán může žít. Bere to jako normální život a je šťastný, i když je nevidomý. Zaujal mě jeho životní styl.
Adéla, KC1

Dozvěděla jsem se mnoho nových a zajímavých věcí ohledně obsluhy a pomoci nevidomému. Pan Kyncl posílal mezi žáky různé předměty ze života nevidomého, jako třeba knihu se zajímavostmi o pražských památkách.
Míša, KC1

Přednáška se mi velice líbila, mé dojmy z ní byly po setkání velmi pozitivní. Pan Kyncl na mě působil velmi mile, zdvořile a i přes hloupé dotazy některých spolužaček odpovídal pozitivně a s úsměvem na tváři. Dozvěděla jsem se, jaké to je žít jako nevidomý a mohla si okusit, jaké to je díky různým brýlím, co nám pan Kyncl půjčil. Nejvíce mě z jeho „vychytávek“ zaujal detektor na rozpoznání barev, co mu pomáhá k výběru oblečení.
Markéta, KC1

Bylo zajímavé potkat a poslouchat člověka, který nevidí. Bylo zajímavé, poznat věci, které mu pomáhají v životě, jako například přístroj, co říká barvy a pípá při nalévání nápoje, a také vodícího psa. Také jsem se dozvěděla, jaký je rozdíl v barevnosti slepeckých holí a že cizí lidé by slepeckého psa neměli hladit ani krmit.
Sára, KC1

Přednáška se mi velmi líbila. Většinu věcí jsem sice věděla, ale nevadilo mi si je zopakovat. Překvapilo mě, že nám přednášel přímo nevidomý. Zaujala mě ukázka věcí, co v reálu nevidomý využívá (například na žloutky, na barvy, atd.).
Kristýna, KC1