Napsal: ssgh 17. 02. 2016

Kde jinde než u nás ve škole máte možnost debatovat se špičkami v oboru, který jste si zvolili? Beseda se Zdeňkem Pohlreichem byla zábavná i poučná.

Ti studenti, kteří jej ještě neznali, pochopili, že to není žádná „hérečka“ a stejně tak, jak působí v televizi, se projevuje i v civilním prostředí. Prostě osobitě a naprosto přirozeně. Zatím co studenty denního studia zajímalo více, jak se dostal do televize, jaké je nejoblíbenější jídlo, nebo jak se vyrovnával s přístupem mistrů v době svého studia, studenti „dálkaři“ spíš mířili svými dotazy na strunu podnikání v oboru. Padaly otázky typu, kdy je nejlepší sezóna pro otevření nového podniku, jaký má názor na registrační pokladny, jakým způsobem se dostat k práci v zahraničí, kde hledá inspiraci k novým pokrmům, či na jeho názor na servery typu Dáme jídlo atp. Samozřejmě nebyl by to ŠÉF, kdyby neprošpikoval svůj projev jedinečnými hláškami. „No jasně, od klávesnice se totiž podniká líp než od sporáku.“ „Nemá smysl brečet nad cibulí.“ „Bohužel je už dneska hodnotitelů víc než kuchařů.“ „Správnej moderní kuchař ti vydělá v tý hospodě prachy.“ „S holkama je vždycky problém, kam čert nemůže… Ale pokud ta holka na to má, tak proč ne. Největší překážkou je časová a fyzická náročnost tý profese.“ „Zákazník je king, ale ty jsi pořád ten boss. Pravidla jsou tvoje.“ A na závěr odpověď, proč právě tahle profese: „No protože je to nejlepší zaměstnání na světě… Nejlepší na tom je, že je to děsně černobílý. Buď to děláš dobře, nebo blbě a rychle se to pozná. Že to ovoce visí vysoko, je bezpochyby, ale je tam. Nejhorší věc v životě je mířit nízko a minout.“ A po tomto pozitivním závěru, už jen pózování pro fotky s mistrem na památku a my zpět do lavic a šéf zpět do Café Imperial.