Maturita na dálku? Přesvědčte se, že to jde

 „Naše dálkové studium je skutečně dálkové, nikoli večerní. Jsme si dobře vědomi pracovního vytížení našich studentů,“ říká ředitel pražské Střední školy gastronomické a hotelové (SŠGH) Tomáš Kadlec.

K dálkovému studiu se hlásí čím dál častěji ti, kteří ve svém oboru nenacházejí uplatnění. Podle dosaženého vzdělání a zvoleného oboru trvá 1 - 5 let. Zájem o dálkové studium mají například dlouholetí provozní z restaurací a hotelů, kteří si chtějí udržet současnou pracovní pozici. Hlásí se i lidé se středním či vysokoškolským vzděláním, kteří chtějí podnikat v oboru a potřebují k tomu výuční list. Právě Podnikání se jmenuje nová dálková nástavba na SŠGH, která je nyní určena pro absolventy všech výučních oborů. Více o tomto i o dalších oborech pro „dálkaře“ se dovíte na adrese www.maturita-dalkove.cz.

Vedoucí odborné přípravy Zdeněk Pohlreich: říkejte mi šéfe

Šéfkuchař Zdeněk Pohlreich, provozovatel Café Imperial a hvězda televizní show Ano, šéfe, je kromě jiných svých aktivit také učitelem.

Přesněji řečeno vedoucím odborné přípravy posluchačů Střední školy gastronomické a hotelové (SŠGH) v pražském Braníku.

Přesné datum, kdy začal své zkušenosti předávat druhým, si nevybavuje. "V momentě, kdy se stanete šéfkuchařem, nezbývá vám nic jiného, než že napíšete svoje recepty a předáte je dalším, aby je mohli produkovat," vysvětluje. Stejně lapidárně zdůvodňuje, proč kývl na nabídku stát se externím spolupracovníkem SŠGH a věnovat se výchově budoucích profesionálů v oboru gastronomie: "Když to neudělám já, tak kdo?"

Začalo to v Renaissanci

S učni pracoval například v pražském hotelu Renaissance. Když se v roce 2007 otevíral zrekonstruovaný Imperial, považoval za samozřejmé v přípravě dorostu pokračovat. Spolupráce se školou, se kterou byl tehdy v kontaktu, ale začala brzy váznout. "Rodiče dětí, které k nám chodily na praxi, měli pocit, že pro jejich potomky nedělám to pravé, já zase měl pocit, že oni nedělají to pravé pro nás," vzpomíná Pohlreich. Když po několika měsících tento pokus ukončil, zařekl se nejdřív, že učně už nechce ve své kuchyni nikdy vidět. Pak ale přišla nabídka z Braníka a on to přeci jen ještě zkusil. "Ověřil jsem si, že učni z Braníka mají lepší disciplínu a pracovní morálku," říká.

 Foto popis| Zdeněk Pohlreich se svými učni.

V kuchyni se nevypípává

Kdo alespoň občas sleduje pořad Ano, šéfe na TV Prima, ten ví, jak Zdeňka Pohlreicha v kuchyni správně oslovovat. Jeho oficiální titul podle regulí školy je ovšem "vedoucí odborné přípravy". "V mé kuchyni to neplatí, pro spolupracovníky i učně jsem prostě šéf," říká Pohlreich.

Vysvětluje také, jak je to s "vypípáváním" některých jeho peprnějších výrazů v televizi a do jaké míry je "mládeži přístupný" jazyk, který používá při odborné praxi. "Kuchyně je dost drsné místo, my potřebujeme sdělit věci co nejjasněji. Tomu je podřízeno vše. A opravdu si myslíte, že dnešní teenageři neznají ta slova, která do televize nesmějí?"

Talent odhalí zkušené oko

O skupinu učňů, kteří chodí na praxi do Imperialu, se Zdeněk Pohlreich stará společně se svými spolupracovníky. Netají se tím, že si mezi nimi vybírá ty nejlepší a s těmi sám pracuje, jak jen mu to pracovní vytížení a televizní natáčení dovolí. Na otázku, jak pozná opravdové talenty, odpovídá opět stručně: "Víte, mně stačí se na někoho podívat a trošku s ním promluvit, a jsem doma."

Mezi jeho "objevy" patří i Kateřina Fornůstková. Dnes už věhlasná šéfcukrářka Imperialu se vyučila také v Braníku. I když shodně se svým zaměstnavatelem tvrdí, že dobrý cukrář se učí celý život, jedno své škole rozhodně neupírá: "Dokázala, že mám svůj obor ráda," prohlašuje sympatická a natruc profesi štíhlá mladá dáma, která si sladkou pracovní náplň ve volných chvílích nejraději kompenzuje grilováním masa.

V kuchyních, které Zdeněk Pohlreich při natáčení navštívil, už prý viděl vařit kdekoho. Učitele, dýdžeje, ženy v domácnosti. I když uznává, že většina kuchařů, které takto potkal, je vyučených v oboru, nezapomene poznamenat: "Tím horší je, co dávají hostům na talíř."

Šéf by neměl někoho učit a ještě mu platit

Šéf Pohlreich má jasno v tom, jak by měl vypadat ideální absolvent školy, který přijde pracovat k němu nebo do některé jiné špičkové restaurace či hotelu. Podle něj by měl umět řemeslo tak, aby se zaměstnavatel nedostal do situace, kdy někoho učí a ještě mu za to musí platit. Proto se staví vstřícně i k zaměstnávání absolventů SŠGH. Nepopírá ani to, že by mohli postupně pomoci dostat české pohostinství na vyšší úroveň, než má dosud. Připouští i možnost, že špatná praxe různých podniků, s nimiž se setkává ve svém TV pořadu, může kvalitního čerstvého absolventa doslova semlít. "Pokud se nechají semlít, semele je to. Ale každý je zodpovědný sám za sebe a za úspěch se musí v životě tvrdě bojovat," upozorňuje.

Středoškoláci chtějí získat diplomy, vysokoškoláci výuční listy

Pojem celoživotní vzdělávání dostává v časech krize nový obsah. Už nejde jen o získávání vyšších a vyšších akademických hodností. Středoškoláci touží po vysokoškolském diplomu, aby zvýšili své šance na dobrou nebo alespoň nějakou práci. A vysokoškoláci si zase pořizují výuční list, aby mohli začít podnikat v oboru, který s jejich dosavadní průpravou vůbec nesouvisí.  "Zaměstnanci si stále více uvědomují, že pokud chtějí povýšit a získat lépe placené místo ve svém vysněném oboru, bez dalšího studia to brzy nebude možné," říká Jan Lajka, prorektor pro rozvoj Vysoké školy obchodní v Praze. Z výzkumu, který VŠO uskutečnila během dvou veletrhů cestovního ruchu - Go a Regiontour - vyplývá, že většina již zaměstnaných lidí skutečně uvažuje o dalším prohlubování svého vzdělání.

Vzdělání chápe jako výhodu 80 % dotázaných 

"Na otázku, zda by vám doplnění vzdělání na soukromé vysoké škole pomohlo při práci ve vašem oboru, odpovědělo kladně více než 80 % dotázaných," říká prorektor Lajka. Polovina těchto potenciálních uchazečů o vysokoškolský titul chce studovat dálkově. Zájem uchazečů starších 30 let o studium na vysokých školách se jen v posledních čtyřech letech zvýšil téměř dvojnásobně. Polovina pracujících preferuje dálkové studium. Zatímco v roce 1999 tvořili podle údajů Ústavu pro informace ve vzdělávání lidé starší 30 let 24 % ze všech zapsaných dálkových studentů, v loňském roce už jich bylo přibližně 42 %.

Končím s medicínou, chci začít vařit!

Prudce rostoucí zájem o dálkové studium zaznamenali i na Střední škole gastronomické a hotelové v Praze. Zájem o ně mají podle jejího ředitele Tomáše Kadlece například dlouholetí provozní, kteří si chtějí udržet současnou pracovní pozici, na niž se začínají tlačit dosavadní podřízení s vyšším vzděláním. Hlásí se i maminky na mateřské dovolené, které chtějí čas strávený doma využít k doplnění vzdělání, a zvýšit tak své šance na úspěšný návrat do pracovního procesu. V neposlední řadě lidé se středním nebo vysokoškolským vzděláním, kteří chtějí podnikat v oboru a výuční list potřebují k získání živnostenského oprávnění. "Asi nejvzdálenější svou původní profesí je svému novému oboru lékař, který se rozhodl u nás získat výuční list v oboru kuchař/číšník, aby si mohl jako čerstvý důchodce otevřít vlastní restauraci," popisuje Kadlec.

Kapky v moři gastronomie

Jména a adresy restaurací, kde se dobře najíte za slušnou cenu, si předávají přátelé a známé jako dostihové tipy. Jsou totiž vzácné podobně jako vítězící koně.

Úroveň našeho pohostinství stále nesnese srovnání třeba se sousedním Rakouskem, natož pak s kulinárními velmocemi, jako jsou Itálie nebo Francie. Pohled do zákulisí kuchyní, který nám zprostředkovává televizní show Zdeňka Pohlreicha Ano, šéfe!, naznačuje, v čem je zakopaný pes: v lidech.

„Dobrý kuchař musí mít talent, ale je to taky hodně o pracovitosti, houževnatosti a vůli prosadit se,“ říká i z vlastní zkušenosti špičkový kuchař a provozovatel pražského Café Imperial Zdeněk Pohlreich. Tato slova asi opakuje i svým svěřencům. Je totiž také vedoucí odborné přípravy posluchačů Střední školy gastronomické a hotelové (SŠGH) v Praze 4-Braníku, jež své studenty posílá na praxi do neprestižnějších hotelů a restaurací. „Přes krizi v gastronomii, kdy během minulého roku řada restaurací skončila a zavřela, nemají naši absolventi problém s hledáním práce,“ usmívá se ředitel SŠGH Tomáš Kadlec.

Přestože škola vychovala za 19 let své existence už přes 6 000 odborníků, v „gastronomickém moři“ se to zatím ztrácí. Jen silné osobnosti totiž odolají tlaku okolí, které je mnohdy nutí na „dobré způsoby“ získané ve škole zapomenout. Zdeněk Pohlreich se ve svém pořadu setkává s restauracemi, jež řídí lidé bez základních znalostí a bez vztahu ke gastronomii.

Šizení, používání nekvalitních surovin, nedodržování technologických postupů ani metody „vezmi to hákem“ netvoří bohužel v hospodách výjimky.

„Pokud se nechají semlít, semele je to,“ konstatuje Zdeněk Pohlreich, který sám může být přiklad toho, že opačně je to možné – jen se člověk nemůže přestat učit a musí mít vůli jít dál. Kdyby si toto krédo nesli s výučním listem či maturitním vysvědčením všichni novopečení kuchaři, možná bychom na úroveň českého pohostinství nemuseli nadávat.